Bylo to již před deseti lety, co dvě výrazné postavy řeckého undergroundu, jmenovitě Sakis (ROTTING CHRIST) a The Magus (NECROMANTIA) založili boční projekt THOU ART LORD. Důvodem byla Sakisova touha produkovat zhoubnější a destruktivnější hudbu, než to činila jeho domovská kapela, která v té době vydává zlomový opus „Non Serviam“ (1994) a definitivně se tak odklání od řízně blackmetalových kořenů, jenž jsou prezentovány na kultovním demáči „Satanas Tedeum“ (1989) a na prvním dlouhohrajícím albu „Thy Mighty Contract“ (1993).
Plány se dařilo bez větších problémů plnit až do roku 1995, kdy už mají THOU ART LORD na kontě dvě regulérní alba a dvojici EP (druhé EP je bezejmenný split s geniálními belgickými blackers ANCIENT RITES). Poté se oba hlavní protagonisté rozhodují dočasně uložit kapelu k ledu, aby se mohli na plný úvazek věnovat svým hlavním kapelám. Po sedmi dlouhých letech ale přichází čas vzkříšení a THOU ART LORD se vrací zpět na scénu s podporou nového alba „DV8“. Příčinou náhlé resurekce bylo Sakisovo znechucení nad současným „technickým perfekcionismem extrémní metalové subkultury“. „DV8“ proto berme jako manifest dřevního black/death metalu bez jakýchkoli zbytečně přetechnizovaných parádiček a příkras. Před tím, než se podíváme do útrob CD detailněji, dovolte mi ještě suše konstatovat, že sestavu kapely doplnili vokalista Seth (SEPTIC FLESH) a zdatný sypač Akis K. (SEPTIC FLESH, NAER MATARON nebo ORDER OF THE EBON HAND).
Recept THOU ART LORD na vcelku podařené album je jednoduchý : staví se na primitivním pure black metalovém základě na který se postupně nabalují náročnější deathmetalové party, melodií si užijeme spíše poskrovnu. Inu Sakis s Magusem se zařídili přesně podle pravidla o jednoduchosti a síle. Svůj účel to splnilo tak napůl. Na jedné straně nahrávce vůbec nechybí tolik potřebná živelnost a tah na branku, ale na straně druhé se nenabízí moc prostoru pro stylové manévrování. Některé pasáže se příliš často opakují, na mysli mám hlavně zběsilé blackové výpachy, při kterých si Akisův virbl jistě hodně vytrpěl. Album naštěstí katapultuje do nadprůměru častá vokální variabilita a decentní cit pro melodiku. Ten vyvstane v plné kráse v refrénu „Society Of The Dilettanti“, kde zborový řev „The Hellfire club – Temple of Liberation / The Hellfire club – Chapel of Deviation“ podkresluje až nevídaně chytlavá melodická linka.
Už booklet plný pentagramů, kozlích hlav a jiných symbolů prozrazuje, že lyrika THOU ART LORD se většinou točí kolem různých satanistických témat. Kvalita textů mě celkem mile překvapila, místy se totiž nejedná o obvyklé úsměvné říkanky, přestože Magusovi spisky obsahují také požehnaně otřepaných klišé. Jiná témata se zabývají sexuálním chtíčem a touhou (grafika je vyvedena ve zvrhle-erotickém komiksovém designu), ve skladbě „Eyes Wide Shut And Lips Wide Open“ jsou dokonce ke slyšení zvuky soulože…
Čtveřice řeckých blasfemiků tedy stvořila zajímavé album, které by mělo ve stylovém ringu vydržet nejméně do třetího kola. Pakliže mám ale měřit kvality „DV8“ v porovnání zejména se švédskou black/deathovou scénou, obávám se, že mírně ztrácí…